Vítejte na webových stránkách ČSSD Brno-Líšeň

Najdete zde aktuální informace o našich aktivitách v Brně-Líšni a kandidátech ČSSD za Brno-Líšeň.

 


 

Pravým důvodem rušení kojeneckých ústavů může být jejich privatizace

Po 05.12.2011 00:00

Ministerstvo práce a sociálních věcí ohlásilo záměr k 1. 1. 2014 zrušit kojenecké ústavy. Stejně jako v případě reorganizace úřadů práce i v prosazování této zcela zásadní změny postupuje MPSV nezvykle rychle, bez důkladných analýz a jakékoliv diskuse s odbornou veřejností.

MPSV chce činnost kojeneckých ústavů nahradit profesionálními pěstouny, kteří mají dětem vytvořit rodinné prostředí. Pro každé dítě je bezesporu rodinná péče lepší než ústavní a náhradní rodinnou péči je třeba podporovat. Při realizaci tak zásadního záměru je však třeba současný stav velmi detailně analyzovat a změny zavádět s velkou citlivostí.

Za pozornost stojí skutečnost, že MPSV při popisu současného stavu uvádí pouze údaje podporující záměr nahrazení kojeneckých ústavů pěstouny. Naopak nezmiňuje například velmi podstatnou skutečnost, že průměrná délka pobytu dítěte v kojeneckém ústavu v loňském roce činila pouze 4,5 měsíce! Tento údaj jednoznačně dokladuje, že kojenecké ústavy plní úlohu pouze dočasného útočiště na velmi krátkou dobu. Nutno dodat, že v případě dětí, které se vracejí do původní biologické rodiny, nebo jsou právně volné k adopci je tato doba podstatně kratší.

Mimo to je zřejmé, že pokud se jedná o děti např. drogově závislých matek, které mají zájem dítě vychovávat, nebo děti odebrané rodičům z důvodu špatné, avšak řešitelné sociální situace, je vhodnější, aby dítě tu krátkou přechodnou dobu pobývalo v kojeneckém ústavu než v pěstounské rodině. V kojeneckém ústavu je bezpochyby snazší komunikace mezi biologickými rodiči, lékaři a sociálními pracovníky. Současně je zřejmé, že po zrušení kojeneckých ústavů by novorozenci zůstávali dlouhou dobu na novorozeneckých a dětských odděleních nemocnic.

Podstatná je rovněž skutečnost, že velká skupina novorozenců je právně volná k adopci až po určité době. Pokud se tedy argumentuje tím, že v pěstounské rodině má dítě vytvořeno rodinné prostředí, v případě adopce musí z tohoto "rodinného" prostředí po určité době stejně odejít. Mimo to, v ČR se budují nová dětská centra rodinného typu, která se rodinnému prostředí velmi přibližují (velmi omezený počet zaměstnanců, se kterým dítě přichází do styku, personál v civilním oblečení, aktivní spolupráce s biologickou rodinou, maximální soukromí, atd.) Takovým zařízením je i Chovánek, který bude brzy otevřen v Brně-Bystrci.

V loňském roce bylo do českých kojeneckých ústavů přijato 2077 a propuštěno 2085 dětí, z toho 54% do vlastní biologické rodiny, 23% bylo osvojeno, 9% bylo propuštěno do jiné formy náhradní rodinné péče. Mimo rodinné prostředí bylo propuštěno 13%, tj. 277 dětí, z toho 8% do dětských domovů pro starší děti, 2% do ústavů sociální péče a 3% jinam (např. Klokánek).

Samozřejmě, že ne všechny kojenecké ústavy jsou na nejvyšší úrovni a systém péče o ohrožené novorozence lze stále zlepšovat. Spíše než na rušení kojeneckých ústavů je však třeba se zaměřit na zavedení opatření, které by usnadňovaly adopci, nebo na přehodnocení kritérií pro nutnost odebrání dítěte z rodiny.

Kojenecké ústavy mají v péči o ohrožené děti, a zejména děti zdravotně handicapované, nezastupitelnou úlohu a jejich uspěchané zrušení může napáchat nevratné škody.

Rušení kojeneckých ústavů jednoznačně není v zájmu dětí a nabízí se tak otázka, zda pravým důvodem jejich rušení není příprava pro privatizaci státního majetku i veřejných služeb v oblasti péče o ohrožené novorozence.

Mgr. Roman Sklenák, poslanec PČR